Max Manus

Max Manus a těžký život odbojářův. Sice je to sympaticky nekompromisní, ale když v podobném druhu filmu převažují spíše lidsky sbližující scény, tak něco není dobře. A když navíc absentuje i pořádné napětí a strach o postavy, tak to už je vzhledem k žánru v loji úplně. Holt vrcholy la resistance snímků se i nadále nacházejí jinde (konkrétně zde a zde). (26.07.2009)

Občas je fajn pozrieť si niečo aj od severanov, kedže ich vo filmoch v druhej svetovej malo kto rieši. Aj keď nespravili velku dieru do sveta v druhej svetovej, za to zo svojimi sabotérskymi činmi spravili väčšiu dieru. Zaujímavý a pútavý film, možno by to chcelo trošku viac napätia. Každopádne Max Manus bol frajer. 75% - 4* (18.09.2017)

Max Manus je snímek, který rozhodně stojí za pozornost. A to z několika důvodů. Ne příliš často máme možnost vidět kvalitní film ukazující válku v severských zemích. Ne vždy máme možnost sledovat dobře natočený snímek. Max Manus je navíc napínavý a poutavý a v mnoha scénách má dobrou atmosféru. A v neposlední řadě je film inspirován skutečným příběhem, což opět zvyšuje jeho atraktivitu. (18.11.2013)

Už nevím z kolika zemí jsem viděla film s odbojovým hnutím, ale norský tam po dnešku taky zařadím. Lákadlem na tenhle snímek byl Aksel Hennie, který mně padnul do oka ve filmu Špatně rozdané karty. A tady v roli Maxe Manuse jsem byla s jeho výkonem taky maximálně spokojená. Je to jeden z filmů, který nepatří mezi ty, kde bych napětím ztrácela dech, ale měl svojí hloubku v tom, že nám ukázal možná trochu jinou stránku takového nasazení pro svojí zem. Je o přátelstvích, která v té době vznikala, o vztazích a ztrátách a s tím spojený smutek a následná deprese. Jinak mně celou dobu tenhle film připomínal svou dějovou linií jiný a také podle skutečné události Cambridge Spies. A s těmi závěrečnými titulky to není vůbec špatný nápad. (14.10.2013)

"Když jsi dokázal potopit Donau, sejdeš teď se mnou i tyhle schody". Je po válce a Max s nervy nadranc sedí opilý v místnosti a připíjí si na vítězství se svými mrtvými kamarády. Přežil. Proč, když nemá už pro co a koho žít? Tvrdá norská škola, z dnešního pohledu možná příliš sentimentální až patetická, ale dle mého přesto tvrdá. U nás v Protektorátě to bylo daleko daleko horší. Naši parašutisti to nepřežívali a podpora obyvatelstva byla díky dobré práci Gestapa také menší. Přesto bych si přál, aby i u nás vznikaly filmy o našich hrdinech, tak dobré jako Max Manus. Je dobré mít své hrdiny a ti naši (ti ze západní fronty) si svých 15 minut slávy jako Manus rozhodně neužili. 90% (17.11.2011)